Můj syn opravdu miluje vlaky. A jistila to, když mému synovi byl jeden rok a zrovna jsme šli kolem vlakového nádraží. A syn byl úplně v kočárku u vytržení, kdy slyšel houkat vlak. Abych se přiznala, tak jsem si ze začátku myslela, že se syn toho vlakového zvuku úplně bojí. Řeknu vám, že je to docela strašidelné a velice nahlas, takže bych se vůbec nedivila, kdyby se syn toho bál. Takže nakonec jsem byla ráda, když jsem později asi o půl roku zjistila, že synovi se tohle opravdu hodně líbí. Takže jsme velice často jezdili na procházky k vlakům anebo na vlakové stanice, kde jezdily a houkaly vláčky. Řekla jsem si, že když syn má rád takhle tuhle techniku, tak mu nějakou koupím domů.
Samozřejmě, že synovi nekoupím celou velkou mašinu domů, kam by se ani samozřejmě nevešla. Koupila jsem tedy synovi krásné malé vláčky a takovou vláčkodráhu, ze které měl jsem opravdu velkou radost. A tady vidím, že i technika může udělat malým dětem radost. Syn má opravdu krásnou dvoupatrovou vláčkodráhu a má tam deset vláčků, se kterým si syn opravdu velice moc rád hraje.
Synovi je nyní pět let a už má tolik kamarádů, kteří taky mají rádi tuto techniku. Myslím si, že opravdu mnoho chlapečků a taky dospělých mužů mají rádi vlaky, protože kolikrát vidím, že se pořádají také různé výlety, kde se potom lidé vozí nějakým starodávným retro vláčkem anebo dokonce mašinkou. Syn už asi čtyřikrát jel v mašince a v lokomotivě, takže syn je s tímhle velice spokojený a je rád, že tohle vůbec existuje. Myslím si, že až se mi vyroste, tak asi bude průvodčí. A podle mého názoru je být průvodčí docela super. Já osobně žádného průvodčího osobně neznám, ale mohla by to být opravdu prima profese. Jde vidět, že technika jde stále dopředu. Když vezmu v potaz, že dříve byly neekologické lokomotivy, nyní je to vše jiné.